Vládní monstrproces prošuměl do „monstrpodmínky“

V mezinárodním měření ve vnímání korupce si česká veřejnost vede jako jedna z „nejlepších“, tj. že problém reálné korupce vnímáme velmi silně a intenzivně se všemi negativními důsledky. Zajímavou rétorikou politiků na tyto výsledky je obviňování médií, která za tento výsledek údajně mohou. Celá absurdita tohoto tvrzení je dokreslena tím, že nám jej předkládají zejména ti, kdož se na masivním rozvoji korupce u nás přímo (skandály) či nepřímo (pasivním zákonodárnou mocí) podíleli. Je to ovšem jinak, korupci opravdu vnímáme jinak a média za to nemohou.

 

Vinu na tomto vysokém vnímání problému korupce bohužel nesou soudy a jejich až směšné rozsudky. Zákonem padající stolice pak vina dopadá i na média, které soudní verdikty pokud možno nezávisle tlumočí, neboť osobní zaujetí je v mediích nepřípustné, ačkoliv by se pravděpodobně nenašel člověk, vyjma zainteresovaných, který by kritizoval zděšení novinářů nad jednotlivými rozsudky.

Trestů za korupci jako šafránu

Pokud ponecháme stranou soudní maratón doktora Ratha, ačkoliv byl údajně chycen s úplatkem, pokud vynecháme kauzu Bartáka a desítky dalších kauz, které skončili na smetišti dějin bez jediného trestu i díky amnestii polistopadového „otce české korupce“ Václava Klause, mohli jsme si vnímání korupce vylepšit aspoň soudními rozsudky, které by občanům vrátili důvěru v soudní aparát a základní právo demokracie, že před zákonem jsme si rovni. Není tomu tak, někdo je rovnější a nic se nemění.

Monstrzásah a monstršetření Ivo Ištvána se hroutí jako domeček z karet. 3 poslanci, kteří dle vyšetřovatelů přijali úplatek, což soud ani nevyloučil, byli rovnější díky imunitě. Jsou tedy „nestíhatelní“ za čin, o kterém je drtivá národa přesvědčena, že jím byla korupce neboli §331 Přijetí úplatku. Jasně, národ tomu nerozumí, národ nemá právní vzdělání. Nečas, který byl doslova znásilněn svou stranou, svými blízkými a svou „pravou rukou“ obvinění získal, ale jak víme, je to vedlejší produkt. Stejně tak víme z odposlechů, že jemu jako premiérovi byl lid, politika a naprosto všechno doslova u prdele a jediný, co ho zajímalo, byla jeho blonďatá „pravá ruka“.

Může udřený kůň zametat chodníky?

Sama „pravá ruka“ expremiéra je dalším vedlejším produktem monstrkauzy. Opět všichni víme, co bývalá vrchní ředitelka kabinetu předsedy vlády spáchala. Takový drobný delikt s vojenskou tajnou bezpečnostní službou. Nebudu zde nikomu připomínat, jaké fičury a jakými prostředky tajné služby disponují a tedy jaké informace mohla Nagyová-Nečasová na svou předchůdkyni v soukromém životě Petra Nečase získat. Rovněž se nebudu pokoušet o výpočet finanční škody, kterou způsobila nám občanům, protože jsme platili „agenty“ na její soukromé šmírování a ponechám i stranou statisícové odměny, které si jako kůň o svého chlebodárce a milence v jednom vydřela.

Nepravomocným výsledkem je roční podmínečné vězení vč. zákazu práce ve státní správě na 5 let za organizaci trestné činnosti pomocí vojenské tajné služby, přičemž vykonavatelé trestné činnosti jsou viny zproštěni. Jak hezky česky logické. Nejsem právník, ale zajímalo by mě, jestli jí ten individuální trest brání i ve vykonávání veřejně prospěšných prací, neboť zametání chodníků či péče o bezdomovce, kterých její manžel vyrobil dosti, případně péče o důchodce, kterým její manžel přiškrtil rozpočty, jakožto „prvním bezbranným na ráně“, by národu pravděpodobně udělalo větší radost podle vzoru jisté italské hvězdy, než 2/3 (8 měsíců) trestu ve vězení za jistě slušné chování jistě slušné dámy.

Zlato a milióny v hotovosti hledá majitele

Hlavní větví Ištvánovi monstrkauzy jsou kmotři, kilogramy zlata a milióny v hotovosti. A realita? Rittig se nám tlemí z Monaka do ksichtu, dokonce si začal dělat PR v podobě osobního (veřejného) twitteru, lavina trestních oznámení, které podává na každého, kdo o něm napíše ošklivě, neberou konce, protikorupční bojovníky hrubě uráží a já už jen čekám, kdy ohlásí kandidaturu do aktivní politiky, aby jeho pohrdání vším, co jde proti němu, nabralo nevídaných rozměrů a politická kultura se zase zatřásla.

Ačkoliv z odposlechů další pražské hvězdy Janouška do jisté míry plyne, že pražské soudy jsou pod jistými vlivy a verdikty pražských soudů připomínají okopávání kotníků občanům, je nutné rozhodnutí soudu respektovat, protože jiný legální nástroj na uplatňování spravedlnosti jednoduše nemáme. Můžeme doufat, že Nagyovou-Nečasovou čeká několik soudních instancí a několik jiných soudců a tedy několik jiných a snad adekvátnějších rozsudků. Stejně tak můžeme doufat, že se panu Ištvánovi nezhroutí ani kmotrovská větev, jak nás opakovaně ujišťuje. Rovněž můžeme doufat, aby toho doufání nebylo málo, že soudkyně v případě Nagyové si dostatečně odpočine na dovolené, kam se krátce po vynesení rozsudku odjela zotavovat kdo ví z čeho. Chci věřit, že můžeme ještě doufat.

Když jsem si v posledních dnech přečetl vyjádření i několika lidí, kteří dříve opakovaně deklarovali respekt k soudnímu rozhodnutí a v případě Nagyové-Nečasové jej považují za výsměch občanům, došlo mi, že klientelismus a korupce je problémem větším, než jak jej stále vnímáme, i přes už tak tragické výsledky mezinárodního průzkumu.

Jan Hanák

autor originálního protikorupčního projektu Bonzák Korupce